Porucha pozornosti s hyperaktivitou ADHD (Attention Deficit Hyperaktivity Disorder) je vývojová porucha, která se u dětí projevuje neschopností udržet pozornost, zvýšenou aktivitou, impulzivitou nebo opozičním chováním.
Příčina není zcela objasněna, může se jednat o drobné požkození mozku v těhotenství nebo v době kolem porodu nejrůznějšími vlivy. Určitou roli může serát i genetická dispozice. V jiných případech nemusí být mozek požkozen, ale příčinou potíží může být malá nebo nedostatečná spolupraáce jednotlivých oblastí v mozku nebo mozkových hemisfér.
Jak se projevuje dítě s ADHD?
Tato porucha se může projevit již u velmi malých dětí.V kojeneckém věku tyto děti málo spí, často pláčí, jsou podrážděné. U batolat je typické množství úrazů. S nástupem do školy problémy vrcholí.
- dítě nevydrží klidně sedět na místě, je-li přinuceno k sezení, vrtí se, vyskakuje, mává rukama, vykřikuje
- často běhá v situaci, kdy je to nevhodné
- není schopno si klidně hrát nebo provádět klidnou činnost
- často vyhrkne odpověď na otázku, ještě než byla dokončena
- nechá se strhnout podnětem z okolí, jeho pozornost je snadno odklonitelná vnějšími vlivy
- často dělá chyby z nepozornosti, má potíže s koncentrací na školní práci nebo hru, nevydrží se koncentrovat ani na činnost, která je pro něj zábavná
- působí jako "duchem nepřítomné" , jakoby ani nevnímalo, co se mu říká
- má nepořádek ve svých věcech, dělá mu problémy zakončit započatou práci, neumí si svou práci zorganizovat
- často zapomíná úkoly, instrukce, ztrácí věci
Pro dítě s těmito problémy se může stát školní docházka utrpením, protože požadavky na něj kladené jsou často nesplnitelné, i když se často jedná o děti s průměrným či nadprůměrným intelektem. Navíc takovéto děti někdy bývají vnímány okolím jako nevychované, zlobivé , problematické, nejen rodiči, ale i pedagogy. Dítě s touto poruchou narušuje v mnoha případech běžný chod rodiny, často je i příčinou rozpadu rodiny, protože je běžnými výchovnými prostředky jen velmi obtížně zvládnutelné. Jeho problémy bývají nezřídka spojoványny s nevychovaností či ,,špatnou povahou" a přitom se jedná o poruchu neuropsychologického charakteru, kde v těžších případech běžné verbální nástroje k nápravě naprosto nestačí.
Dříve se tato porucha nazývala Lehká mozková disfunkce . Nezřídka se ADHD pojí i s poruchami učení, viz dále. S touto diagnozou se často setkáváme i u dospělých, dřívější názor, že tento problém sám odezní v dospělosti, byl již překonán.
U dospělých se k problematice ADHD nabalují ještě velmi často další obtíže, jako je úzkostnost, jež se může projevovat i agresivitou, nebo naopak celou škálou symptomů úzkostně depresivních poruch. ADHD dospělý si těžko udržuje vtahy s ostatními lidmi i životními partnery, k jeho charakteristikám patří i střídání vztahů a zaměstnání, někdy sklouzává k užívání návykových látek jako kompenzaci pro neustálé komplikace v osobním i pracovním životě, často se vyskytují i suicidální epizody. V běžné praxi se nezřídka setkáváme s dospělými, kteří přicházejí řešit psychologickou či psychiatrickou problematiku a přitom se po vyšetřeních jako primární diagnoza vyjeví právě ADHD.
Diagnostika této poruchy by měla být v ideálním případě komplexnís přispěním dále zmíněných odborníků:
- psycholog nabídne poradenství a psychoterapii behaviorální - nácvik " správného" chování
- neurolog především vyloučí závažnější organické požkození
- psychiatr zváží vhodnost nasazení léků (psychostimulancia, event. modernější léky), podle klinických studií však nemají léky trvalý efekt a mohou způsobovat závažné nežádoucí účinky. V některých odůvodněných případech se však jejich podání nelze vyhnout.
Neuroterapeut pomocí profesionálně vedeného treningu na nbf dosáhne výrazného zlepšení pozornosti a snížení impulzivity, zmírní hyperaktivitu
EEg biofeedback si s touto poruchou dokáže velice dobře poradit přirozenou formou a výsledné změny v mozku přetrvávají.
Tato metoda nemá známé nežádoucí vedlejší účinky - je odborníky na celém světě s úspěchem používána už od 70 let minulého století.
Předpokládaný počet terapií pro nápravu metodou EEG biofeedback – 40-60 terapií, u dospělých s přidruženou problematikou někdy i více.
Pro příklad v počtu terapií můžeme uvést jako analogii trénování svalů v posilovně či fyzické rehabilitace, vždy se také jedná o dlouhodobější proces.